Proč nevenčit vodní želvu
Často se setkáváme s fotografiemi vodních želv, které jejich nezodpovědní majitelé z nedbalosti, či nevědomosti, pouští na podlahu po bytě, což je nevhodné jak pro vodní, tak suchozemské želvy. Zde je několik důvodů, proč to nedělat:
Na podlaze je většinou o dost chladněji, to často člověk nevnímá, tedy i průvan, želva může prochladnout a nastydnout velice rychle, je to plaz, tedy jeho vlastní teplota záleží na okolním prostředí. Často má pak želva respirační problémy.
Na zemi může být velké množství roztočů, plísní a pod. (často koberci). Pro želvu s jemnou kůží či drobným oděrkem je to vstupní brána a želvě tím zaděláváte na nemoc. V ohrožení jsou také její citlivé oči.
Na želvu na zemi může číhat mnoho nebezpečí, jako kabely elektrického vedení, psi, kočky nebo pád ze schodů.
Vodní želva je vodní želva, ne suchozemská, její končetiny jsou primárně určeny pro pohyb ve vodě, ne na souši, na delší cesty není konstitučně vybavená.
Vodní želva se nejlépe cítí ve vodě, v ní hledá potravu, ale hlavně se do ní může ukrýt v případě nebezpečí, to na podlaze nemůže.
Želva není pes, aby se venčila, želvy jsou obecně dost konzervativní tvorové a tím, že ji umístíte na podlahu, jí stresujete, není ve svém prostředí, na které je zvyklá, cítí se zmateně. To, že vytahuje hlavu a rozhlíží se, si mylně vysvětluje každý amatérský chovatel, želvě se to nelíbí, ona se bojí.
Na podlaze/koberci si můžou vodní želvy zatrhnout drápky, které má většina druhů poměrně dlouhé, hlavně samci.
Tím, že želvu "venčíte", jí neustále udržujete ve zmatku z jiného prostředí a pak se po vrácení do želvária bude snažit o útěk z něj. Což si opět chovatel vysvětlí tím, že chce ven, a tak se celá situace opakuje do nekonečna.
I v přírodě se želva zdržuje v těsné blízkosti vody, mimo vodu tráví dobu jen nezbytně nutnou při migraci, hledání nového teritoria či kvůli vyschnutí vody jejího původního domova.
Na zemi trpí její kůže, která vysychá, není možné stejnou situaci srovnávat s tím, kdy se želva např. sluní, v tom případě si želva sama vybere, kdy chce do vody a panuje tam jiná tepelná situace, kdy je pod žárovkou, na zemi si vybrat nemůže.
Želva se na zemi často snaží ukrýt ke zdroji tepla (radiátor), protože je jí zima, nebo se schovává pod oblečení, deku aj. co má v dosahu, není to legrační, bojí se a je ve stresu.
Želva není klasický domácí mazlíček, je ráda, když jí nikdo neruší, pozorovat ji je nejlépe jen očima, vytvořte jí co nejpřirozenější prostředí pro chov a venčení do toho určitě nepatří.
Pokud želva plácá u předního skla, většinou "žebrá" o jídlo, je třeba ji taky zabavit, potřebuje stimul - živé rybky, kořeny, kameny, potom se bude cítit spokojeně.
Na krátký čas, např. při údržbě, umístíme želvu nejlépe do vany s trochou vlažné vody a necháme ji potmě, tak bude klidná, než jí želvárium vyčistíme.
Pokud má želva dostatečně velké želvárium, nemusíme vymýšlet hlouposti a dávat želvu na zem, pamatujte ale, že žádné želvárium není pro želvu dostačující, ideální je pořídit to největší, co můžeme, a přes léto želvu letnit v jezírku.
Nepřisuzujte želvě lidské vlastnosti, želva se řídí základními instinkty, i když má určitou inteligenci, nemůže být veselá či smutná, může jen strádat či být ve stresu, nebo být "spokojená", což nejlépe dává najevo tím, že je zdravá, dobře roste a popřípadě se i množí.
Argument typu: venčím ji tak dlouho a nic se nestalo, není argument, vše je vždy jen otázka času, tak nač zbytečně riskovat.
Pamatujte, tím, že doma chováte vodní želvu, máte doma i kousek přírody, želva není tak dlouze domestikovaná, na mazlení raději pořiďte jiné, vhodnější zvířátko. Želvě vždy zůstane určitá část jejich divokosti a to je na nich to nejhezčí.